4. V Krucáncích a Kaňourech (2. část)

14. srpna 2010 v 15:20 | ♪♫Zuzka a Žanďa♪♫ |  Harry Potter a tajemná komnata
Přidržoval si rozbité brýle před očima a rozhlížel se kolem. Stál v špinavé uličce, ve které jako by nebylo nic jiného než obchody zabývající se černou magií. Ten, z kterého právě vyšel, Borgin & Burkes, vypadal ze všech největší, zato hned naproti byla nechutná výloha plná seschlých hlav, a o dva domy dál uviděl velikou klec, v které se to hemžilo obrovskými černými pavouky. Z neosvětleného vchodu dalšího domu ho pozorovali dva ošuntělí čarodějové a něco si šeptali. Harry byl čím dál víc nesvůj, honem zamířil pryč a snažil se přidržovat si brýle rovně. Jakkoli to vypadalo beznadějně, přece jen doufal, že se mu podaří nějak se odtud dostat.
Podle starého dřevěného domovního znamení nad krámem, kde prodávali jedovaté svíce, zjistil, že je v Obrtlé ulici. Nijak mu to ale nepomohlo, vždyť o žádné takové v životě neslyšel. Domyslel se, že v krbu u Weasleyových nejspíš nemluvil dost zřetelně, když měl plnou pusu popela. Snažil se zachovat klid a uvažoval, co dělat.
"Snad ses neztratil, milánku?" řekl mu nějaký hlas málem do ucha, až z toho nadskočil.
Před ním stála stará vrásčitá čarodějnice, v rukou podnos s něčím, co vypadalo děsivě - jako celé lidské nehty. Potměšile se na něj zašklebila, až jí bylo vidět zuby zarostlé mechem. Harry ucouvl.
"Ne, díky. V pohodě," vyhrkl. "Já jenom -"
"HARRY! Prosím tě, co tady pohledáváš?"
Harrymu poskočilo srdce. V tu chvíli nadskočila i čarodějnice; celá ta hromada nehtů se jí sesypala po nohách a ona zaklela. Dlouhými kroky se k nim blížila mohutná postava. Byl to Hagrid, bradavický hajný, a nad velikým ježatým plnovousem se mu blýskaly oči černé jako dva švábi.
"Hagride!" vykřikl Harry s úlevou. "Já jsem se ztratil… ten prášek Letax…"
Hagrid chytil Harryho za kůži na zátylku, odtáhl ho od čarodějnice a vyrazil jí přitom podnos z rukou. Její skřehotání je pronásledovalo celou cestu klikatou uličkou, dokud nevkročili do jasného slunečního světla. O kus dál Harry uviděl známou sněhobílou mramorovou budovu: Gringottovu banku. Hagrid ho zavedl rovnou do Příčné ulice.
"Ty ale vypadáš!" zabručel nevrle a smetal z Harryho saze s takovou vervou, že ho div nesrazil do sudu s dračím trusem, který stál před lékárnou. "Courat po Vobrtlý, to je vo kejhák, Harry, to ti tedy povím - a kdyby tě tam někdo zahlíd -"
"To už jsem pochopil," řekl Harry a spěšně ucukl, když ho Hagrid chtěl dál oprašovat. "Říkal jsem ti, že jsem se ztratil. A cos tam ostatně dělal ty?"
"Sháněl jsem něco proti žravejm slimákům," zabručel Hagrid. "Málem už nám ve škole zničili všecko zelí. Ty tu nejseš sám?"
"Jsem na návštěvě u Weasleyových, ale ztratili jsme se," vysvětlil Harry. "Musím je najít…"
Vydali se společně ulicí.
"Jak to, žes mi neodpověděl na žádnej dopis?" ptal se Hagrid, zatímco Harry klusal vedle něj (na každý Hagridův krok musel on udělat tři). Vysvětlil obrovi, jak to bylo s Dobbym a s Dursleyovými.
"Sakramentský mudlové," zavrčel Hagrid. "Kdybych to bejval věděl -"
"Harry! Harry! Tady jsme!"
Harry vzhlédl a uviděl Hermionu Grangerovou, jak stojí nahoře na bělostném schodišti Gringottovy banky. Rozběhla se k nim tak rychle, až za ní husté hnědé vlasy vlály.
"Co se ti stalo s brýlemi? Nazdar, Hagride… To je úžasné, že vás oba zas vidím… Půjdeš ke Gringottovým, Harry?"
"Jakmile najdu Weasleyovy," řekl Harry.
"To nebudeš čekat moc dlouho," zazubil se Hagrid. Harry a Hermiona se rozhlédli a uviděli, jak se k nim ulicí plnou lidí ženou Ron, Fred, George, Percy a pan Weasley.
"Harry!" supěl pan Weasley. "Tolik jsme doufali, že ses dostal jen o jeden krb dál…" Otřel si lesklou lysinu. "Molly se z toho div nezbláznila - hned tu bude taky."
"Kde ses dostal ven?" zeptal se Ron.
"Na Vobrtlý," řekl Hagrid nerudně.
"Paráda!" zajásali Fred a George dvojhlasně.
"Tak tam nás nikdy nepustili," řekl Ron závistivě.
"A sakramentsky dobře věděli proč," zavrčel Hagrid.
To už uviděli i paní Weasleyovou, jak se k nim tryskem řítí; jednou rukou divoce mávala kabelkou a na druhé jí visela Ginny, která jí sotva stačila.
"Ach Harry… drahoušku… vždyť ty ses mohl octnout bůhvíkde -"
Ještě pořád lapala po dechu, ale už vytahovala z kabelky veliký kartáč na šaty, aby z Harryho smetla saze, které mu Hagrid nestačil očistit. Pan Weasley vzal Harryho brýle, poklepal na ně svou hůlkou a vrátil mu je jako nové.
"Tak já už abych šel," řekl Hagrid, kterému paní Weasleyová vděčně tiskla ruku. (Ještě že jste ho na té Obrtlé našel, Hagride!) "Uvidíme se v Bradavicích!" dodal a zamířil pryč; hlavou i rameny přečníval dav, jenž zaplňoval ulici.
"Jestlipak víte, koho jsem viděl u Borgina a Burkese?" zeptal se Harry Rona a Hermiony, když stoupali po schodišti Gringottovy banky. "Malfoye a jeho otce."
"Koupil tam Lucius Malfoy něco?" vystřelil za nimi pan Weasley s otázkou.
"Ne, něco prodával."
"Takže má starosti," poznamenal pan Weasley se škodolibým uspokojením. "Kdybych ho tak při něčem nachytal…"
"Jenom buď opatrný, Arture," řekla paní Weasleyová ostře, zatímco jim skřet s úklonou otevřel dveře a vpustil je dovnitř. "Malfoyovi, to jsou vždycky jen potíže. Dej pozor, aby sis nevzal příliš velké sousto."
"Takže ty myslíš, že na Luciuse Malfoye nestačím?" odsekl pan Weasley pobouřeně, hned to ale pustil z hlavy, když uviděl Hermioniny rodiče, jak nejistě postávají u pultu protínajícího celou velkou mramorovou síň a čekají, až je Hermiona představí.
"Vždyť vy jste mudlové!" zaradoval se pan Weasley. "Na to se musíme napít! A copak to máte? Ach tak, vy si měníte mudlovské peníze. Podívej se, Molly!" a vzrušeně ukazoval na desetilibrové bankovky, které paní Grangerová držela v ruce.
"Sejdeme se pak tady," řekl Ron Hermioně, zatímco další skřet z banky odváděl Weasleyovy a Harryho k podzemním trezorům.
Jezdilo se k nim na malých vozících řízených skřety, které se řítily podzemními tunely pod bankou po maličkých železničních kolejích. Harry vychutnával krkolomnou jízdu k trezoru Weasleyových, ale když ho skřet otevřel, cítil se naráz hrozně, daleko hůř než předtím na Obrtlé ulici. Uvnitř byla jen maličká hromádka stříbrných srpců a jeden jediný zlatý galeon. Paní Weasleyová ještě sáhla do všech koutů a potom celou hromádku shrnula do kabelky. Ještě hůř si však Harry připadal, když dorazili k jeho trezoru; snažil se postavit tak, aby Weasleyovi raději neviděli, jak v rychlosti cpe do koženého váčku celé hrsti mincí.
Venku na mramorovém schodišti se rozešli. Percy neurčitě zamumlal, že potřebuje nový brk. Fred a George zahlédli svého kamaráda z Bradavic, Leeho Jordana. Paní Weasleyová a Ginny měly namířeno do obchodu, kde prodávali hábity z druhé ruky. A pan Weasley trval na tom, že s ním Grangerovi musí jít k Děravému kotli na skleničku.
"Za hodinu se všichni sejdeme v Krucáncích a kaňourech, abychom vám koupili ty učebnice," řekla paní Weasleyová a vydala se s Ginny pryč. "A do Obrtlé ani krok!" křikla ještě za odcházejícími dvojčaty.
Harry, Ron a Hermiona se pustili klikatou ulicí, dlážděnou kočičími hlavami. Váček zlatých, stříbrných a bronzových mincí v Harryho kapse vesele pocinkával, aby ho utratil; koupil tedy tři veliké jahodové a arašídové zmrzliny a oni teď blaženě lízali, bloumali Příčnou ulicí a prohlíželi si výklady plné báječných věcí. Ron ve výloze obchodu Prvotřídní potřeby pro famfrpál roztouženě zíral na kompletní výbavu Kudleyských Kanonýrů, dokud je Hermiona neodtáhla do sousedního krámu, kde si koupili inkoust a pergamen. V prodejně kouzelnických žertovných předmětů Šprýmy a kratochvíle se setkali s Fredem, Georgem a Leem Jordanem, kteří si tam kupovali ve velkém Báječné rachejtle doktora Raubíře - hoří i za vlhka, a nevyhoříte! A v malém vetešnictví plném polámaných hůlek, rozhrkaných mosazných vah a starých plášťů plných skvrn od lektvarů našli Percyho, pohrouženého do malé a velice nudné knížky Prefekti, kteří získali moc.
"Studie o bradavických prefektech a jejich životních úspěších," přečetl nahlas Ron na zadní desce knihy. "To zní úžasně…"
"Koukejte padat!" vyštěkl na ně Percy.
"No jo, on je Percy strašně ctižádostivý a má všechno předem promyšlené… chce být jednou ministrem kouzel…" vysvětlil Ron Harrymu a Hermioně šeptem, když Percyho nechali s knihou o samotě.
Hodinu nato se vydali do Krucánků a kaňourů. Ani zdaleka však nebyli jediní, kdo měl do knihkupectví namířeno; jak přicházeli blíž, překvapil je početný zástup, který se tlačil přede dveřmi a snažil se dostat dovnitř. Důvodem bylo obrovské oznámení vyvěšené z hořejších oken:

ZLATOSLAV LOCKHART
bude podepisovat svůj životopis
MÉ KOUZELNÉ JÁ
dnes od 12.30 do 16.30

"Takže ho uvidíme na vlastní oči!" vyjekla nadšeně Hermiona. "Vždyť napsal skoro všecky knihy, co máme na seznamu!"
Zástup tvořily převážně čarodějky asi tak ve věku paní Weasleyové. U vchodu stál úplně vyčerpaný kouzelník a říkal: "Klid, dámy, prosím vás… netlačte se tolik… a pozor na ty knihy…"
Harry, Ron a Hermiona proklouzli dovnitř. Dlouhá fronta se vinula až do zadní části krámu, kde Zlatoslav Lockhart podepisoval své knihy. Všichni tři honem popadli výtisk Souboje se smrtonoškou a kradli se podél fronty víc dopředu, kde už stáli ostatní Weasleyovi a pán a paní Grangerovi.
"Výborně, tady jste!" řekla paní Weasleyová. Samou nervozitou lapala po dechu a neustále si urovnávala vlasy. "Ještě chvilku, a už ho uvidíme…"
Jak postupovali, Zlatoslav Lockhart se před nimi pozvolna vynořoval víc a víc; seděl u stolu ze všech stran obklopeného vlastními velkými podobiznami, a ty všechny na návštěvníky mrkaly a předváděly jim svoje oslnivě bílé zuby. Živý Lockhart z masa a kostí měl na sobě pomněnkově modrý hábit, který mu dokonale ladil s očima; špičatá kouzelnická čapka mu na vlnitých vlasech seděla furiantsky na stranu.
Okolo Lockharta poskakoval malý, nedůtklivě vyhlížející mužík a pořizoval snímky velikým černým fotoaparátem, z něhož při každém oslňujícím záblesku stoupaly obláčky purpurového dýmu.
"Uhněte, vy tady!" utrhl se na Rona a couval zpátky, aby měl lepší záběr. "Tohle je pro Denního věštce."
"Za to si tak něco koupím," zabručel Ron a mnul si nohu, na kterou mu fotograf šlápl.
Zlatoslav Lockhart ho zaslechl a zvedl hlavu. Uviděl Rona - a pak spatřil Harryho. Chvíli se na něho upřeně díval a potom vyskočil a vyloženě vykřikl: "Vždyť to je Harry Potter!"
Zástup se rozestoupil a začal vzrušeně šuškat. Lockhart se vrhl k Harrymu, chytil ho za paži a přitáhl k sobě. Diváci začali tleskat. Harry zrudl v obličeji, jak mu Lockhart potřásl rukou před fotografem, který teď zběsile mačkal jeden snímek za druhým a zaplavoval Weasleyovy hustým dýmem.
"Usmívej se, Harry, jak se patří," vyzval ho Lockhart a vycenil svůj oslnivý chrup. "Ty a já si zasloužíme být na první stránce!"
Když jeho ruku konečně pustil, Harry málem necítil prsty. Pokusil se odstoupit zpátky k Weasleyovým, Lockhart mu však položil paži na ramena a přitiskl ho k sobě.
"Dámy a pánové!" pronesl zvučně a posunkem si vyžádal ticho. "Toto je výjimečná chvíle! A pro mě je příhodná k tomu, abych vám prozradil malé tajemství, které jsem si jistou dobu nechával pro sebe.
Když tadyhle Harry přišel dnes do Krucánků a kaňourů, měl v úmyslu koupit si jen můj životopis - ten mu teď s potěšením a zdarma věnuji -," (zástup začal znovu tleskat) "neměl však ani tušení," pokračoval Lockhart a zatřásl s Harrym, až mu brýle sklouzly na špičku nosu, "že ho zakrátko čeká mnohem, mnohem víc než jen moje kniha, Mé kouzelné já. Jemu i jeho spolužákům se totiž dostane mého opravdového kouzelného já. Ano, dámy a pánové, je mi nesmírným potěšením, kterým se pyšním, že od září tohoto roku přejímám v bradavické Škole čar a kouzel místo učitele obrany proti černé magii!"
Návštěvníci začali jásat a tleskat a Harry shledal, že právě dostal darem celé sebrané spisy Zlatoslava Lockharta. Skoro pod jejich tíhou zavrávoral, podařilo se mu však uniknout ze středu pozornosti do kouta, kde stála u svého nového kotlíku Ginny.
"Vezmi si je," zamumlal Harry a vložil jí knihy do kotlíku. "Já si je pro sebe koupím -"
"Tohle ti určitě dělalo dobře, viď, Pottere?" pronesl hlas, který Harry okamžitě poznal. Napřímil se a octl se tváří v tvář Dracu Malfoyovi, který se jako obvykle posměšně šklebil.
"Náš slavný Harry Potter," řekl Malfoy. "Nemůže si zajít ani do knihkupectví, aniž by se neoctl na první stránce novin."
"Nech ho na pokoji, on přece nic takového nechtěl!" řekla Ginny. Bylo to vůbec poprvé, co před Harrym promluvila, a propalovala Malfoye pohledem.
"Takže ty už máš dokonce holku, Pottere!" protáhl Malfoy. Ginny zčervenala jako rajské jablíčko, ale to už se k nim protlačili Ron a Hermiona, každý se stohem Lockhartových knih v náručí.
"No ne, to jsi ty," řekl Ron a podíval se na Malfoye jako na něco nechutného, do čeho šlápl. "Vsadím se, že tě překvapilo, když jsi tu Harryho uviděl, co?"
"Daleko víc mě překvapilo, že vidím tebe v nějakém obchodě, Weasleyi," oplatil mu Malfoy. "Počítám, že tvoji rodiče teď budou měsíc o hladu, aby to všecko zaplatili."
Ron zrudl stejně jako Ginny. Hodil své knihy do kotlíku a vykročil k Malfoyovi, ale Harry a Hermiona ho chytili za bundu a zadrželi ho.
"Rone!" okřikl ho pan Weasley a prodíral se k nim s Fredem a s Georgem. "Co to děláš? Pojďte ven, tady je to jak v blázinci."
"Ale, ale - to je přece Artur Weasley!"
To řekl pan Malfoy. Stál tu s rukou na Dracově rameni a šklebil se stejně povýšeně jako jeho synátor.
"Dobrý den, Luciusi," kývl chladně pan Weasley.
"Slyšel jsem, že teď máte na ministerstvu spoustu práce," řekl pan Malfoy. "Všechny ty domovní prohlídky… Doufám, že vám aspoň platí přesčasy?"
Sáhl do Ginnyina kotlíku a ze všech přepychových Lockhartových knih, které v něm měla, vytáhl velice starý a velice ohmataný Úvod do přeměňování pro začátečníky.
"I když spíš ne," pokračoval. "Povězte mi, co z toho máte? Vždyť jste všem kouzelníkům pro ostudu a ani vám za to slušně neplatí."
Pan Weasley zrudl ještě víc než předtím Ron nebo Ginny.
"Máme velice odlišný názor na to, co je kouzelníkům pro ostudu, Malfoyi," řekl.
"Zřejmě ano," prohlásil pan Malfoy a sklouzl bledýma očima na manžele Grangerovy, kteří všemu úzkostně přihlíželi. "S kým vy se nestýkáte, Weasleyi… a to jsem myslel, že vaše rodina už hlouběji klesnout nemůže -"
Vtom Ginnyin kotlík vyletěl dunivě do vzduchu, pan Weasley se vrhl na pana Malfoye a srazil ho pozpátku do police s knihami, a vzápětí se jim všem s hlasitým rachotem vysypaly na hlavy celé tucty kouzelných knih. Fred nebo George zaječeli: "Jen mu dej, tati!", zatímco paní Weasleyová křičela: "Ne, to ne, Arture!" A dav se zmateně vrhal nazpátek a porážel přitom další regály. "Pánové, prosím vás - prosím vás!" vykřikoval prodavač a potom všechny překřičel: "Rozejděte se! Slyšíte, rozejděte se -"
To už se k nim záplavou knih prodíral Hagrid. Během okamžiku od sebe pana Weasleyho a pana Malfoye odtrhl; pan Weasley měl rozbitý ret a pan Malfoy dostal do oka Encyklopedií jedovatých hub. Ještě pořád držel v ruce Ginnyinu starou učebnici přeměňování. Teď ji hodil po ní a v očích se mu zlobně zablesklo:
"Tady máš tu svou knížku, holčičko - to je to nejlepší, co ti tvůj otec může dát -"
Vykroutil se z Hagridova sevření, kývl na Draca a povzneseně vyšel z knihkupectví.
"Měl jste se na něj vykašlat, Arture," řekl Hagrid a málem zvedl pana Weasleyho do vzduchu, jak mu urovnával hábit. "Jsou zkažený do morku kostí, celá ta jejich famílie, a všichni to vědí. Žádnej Malfoy nestojí za to, aby ho někdo poslouchal. Mají tu špatnost v sobě už vod narození. Tak poďte - pudeme radši pryč."
Prodavač se tvářil, jako by jim chtěl v odchodu zabránit; sahal však Hagridovi sotva po pás a zřejmě si to rozmyslel. Spěšně se vydali Příčnou ulicí; Grangerovi se dosud třásli strachy a s paní Weasleyovou lomcoval vztek.
"Opravdu dáváš svým dětem skvělý příklad… prát se na veřejnosti… co si jen musel pomyslet Zlatoslav Lockhart…"
"Ten z toho měl radost," řekl Fred. "Copak jsi ho neslyšela, když jsme odcházeli? Ptal se toho chlápka z Denního věštce, jestli tu rvačku dokáže přidat do svého článku - říkal, že to všecko je reklama."
Cestou zpátky ke krbu u Děravého kotle, odkud se Harry, Weasleyovi a všechny jejich nákupy měli s pomocí Letaxu vrátit do Doupěte, byli ale všichni dost zaražení. Rozloučili se s Grangerovými, kteří z hostince měli odejít mudlovskou ulicí na opačné straně. Pan Weasley se jich ještě začal vyptávat, k čemu jsou autobusové zastávky, ale když viděl, jak se paní Weasleyová tváří, honem toho nechal.
Harry si sundal brýle, a než si nabral do hrsti Letax, strčil si je opatrně do kapsy. Jeho oblíbený způsob cestování to rozhodně nebyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama